Historie plemene v ČR

Pro ty z vás, kteří by se rádi dozvěděli více o tom, jak dlouho je toto úžasné plemeno v ČR a jak náročná byla jeho cesta, než se zde "zabydlelo". Samozřejmě zde mohu napsat pouze to, co vím.

V polovině roku 2016 do naší rodiny přibyl zakrslý beránek durýnský na pozici rodinného mazlíčka - samička Rozárka. Brzy ji následovala saténová modrá a modrooká beranička Dorotka. Obě byly pořízeny pouze na mazlíčky. Ale jak to bývá, člověk míní, osud mění. Takže uplynulo pár měsíců a mě zlákala myšlenka pořídit samce, abychom mohli odchovat vrh. Protože ve výpisu předků naší durýnky se objevilo slovo minilop i zkratka NHD (Nederlandse Hangoor Dwerg), logicky v době internetu jsem začala hledat. Když jsem našla fotky těchto plemen, tak mě okamžitě chytla. Zde se v mnoha chovech u zvířat zkratka NHD objevovala, proto cíl byl jasný, získat samce podobného typu.

V ČR bylo v té době ale jen velmi málo chovatelů, kteří zvířata opravdu takového typu měli, ne pouze zvířata označená touto zkratkou, ale opravdu tak vypadající. A po zjištění cen jsem oslovila i chovy v zahraničí - v rozumné vzdálenosti tedy Německo nebo Rakousko. Po dlouhém hledání, psaní mailů (s překladačem...), čekání na odpovědi, které nepřicházely, a hledání možností, jak vůbec případně králíčka přivézt, se na mě usmálo štěstí a rezervovala jsem si samce z chovu v Rakousku. V zásadě jen shodou náhod nebyl označen jako beránek NHD nýbrž jako minilop. Protože nejsem ale člověk akční ani milující cesty do neznáma, tak rozhodně nebyla v plánu osobní cesta k vyzvednutí. Přes webové stránky pro spolujízdu se mi podařilo zajistit dopravu do ČR, byť to znamenalo stejně si ještě 100 km pro králíčka dojet. Tak koncem léta 2016 přijel náš první import - rakouský samec Jupiter, označený chovatelkou jako minilop přímo po anglickém otci.

V té chvíli jsem se upnula k plemeni minilop a začala pátrat nejen po plemeni NHD ale i minilop. Již mi bylo naprosto jasné, že moje samičky mi nestačí, protože ty výrazně kulaté hlavy s placatějšími čumáky a tělo mnohem kratší a kompaktnější, to mě chytlo. Takže po dalším pátrání za hranicemi jsem narazila na velice zajímavý chov v Německu a oslovila chovatelku o jednu černo pestíkatou samici a jednu samici modrou kuní, obě byly uváděny jako NHD. Opět jsem zajistila dopravu přes stránku organizované spolujízdy a opět jsem vyrazila králíčky převzít více než 100 km. Přijely "pod stromeček". Tentokrát přišlo ale v zásadě rozčarování, neboť dvě mláďata, stejně stará, byť z různých rodičů, tak jedno takřka o polovinu menší a s oušky nahoru (což na fotkách samozřejmě nebylo), druhé potom s ušima ne správně spadlýma, nýbrž trčícími šikmo pod úhlem 45°. Až po nabytí mnoha dalších zkušeností vím, že drobná samička byla na 90 % v boji s kokcidiozou, kterou zvládla s dávkou štěstí i přes mou naprostou chovatelskou nevědomost. Druhá pak měla uši jednoduše nekorektně nasazené, takže nikdy nespadly plně tak, jak by měly.

Jak to ale bývá, podejte mi prst a budu chtít celou ruku. Takže s příjezdem těchto holek jsem si o to více uvědomovala, co chci a že to rozhodně nemám. Přišel tak rok 2017, jaro, a další hledání importů, samozřejmě z jiných chovů. Stále jsem s kamarádem google překladačem psala do Německa a stále ty nejzajímavější chovatelé vůbec na maily nereagovali, tak to bývá. Nutné totiž bylo vždy mít i možnost spolujízdy pro vyzvednutí případných mláďat a to bohužel na mnohé lokality neplatilo. Konečně jsem našla další chov, kde bylo možné získat i přivézt import. Přijel tedy samec Puzzle dle chovatelky minilop a stejně tak holčička Bubble. Do pár týdnů ze stejného chovu přijela ještě třetí posila havana činčilová samice Ladybird. Bohužel z tří velmi slibných importů byl nakonec pouze jeden zajímavý, holky nenaplnily vzhledem má očekávání. Byť jejich potomci byli mnohem dále než běžný český zakrslý beran. No ale výsledek byl jasný - hledala jsem importy dál.

S létem tedy dorazil další import opět z jiného chovu - samička Snowflake. Její rodiče měli být z německého chovu snů, který bohužel byl z kategorie těch nedostupných, kde chovatel mé maily naprosto ignoroval, tedy možnost získat mládě přímo tam, byla sci-fi. Samice Vločka již měla kulatou hlavu a jiný tvar těla, blížila se velmi tomu, co jsem si vysnila. Bohužel, jak to bývá, měla klady, ale i nedostatky. Proto jsem hledala dál a pouštěla se i do míst vzdálených přes 1000 km s vidinou, že doprava se třeba zázrakem též podaří zorganizovat. A stalo se. Náhodou jsem našla malého soukromého dopravce, který mi byl ochoten nabrat mláďata blízko Hamburku. Konečně tak přišel import od renomovaného německého chovatele, který svůj chov stavěl na importech z Anglie (minilopy) a na importech z Holandska (NHD beránky). Uhradila jsem tedy minilop samečka v žluté siamské barvě Muffina (jeho otec byl přímý import z Anglie), samičku Chocolate a k nim NHD samičku též v siamské barvě Vanillu, která měla rodiče přímé holandské importy. Přeprava byla organizačně velmi náročná - mailové spojení "do trojúhelníku" já - přepravce - německý chovatel. Nic nešlo podle plánu na čas, já i chovatel jsme byli jako na trní, přepravce byl v klidu :-) Ale nakonec opravdu přijeli. A čas postupně ukazoval, že to je konečně trefa do černého. Z Muffina rostl nádherný samec, Vanilka byla malá dokonalá kobliha a Čokoláda sice dech nevyrážela, ale v zásadě jí nebylo, co vytknout.

Import této "svaté trojice" a potomci nejen jejich postupně začali lákat další chovatele, kteří zaregistrovali mou existenci, nebo spíše existenci plemene výrazně roztomilejšího, než byl běžný český zakrslý beran. Kdo někdy viděl mládě zakrslého beránka a mládě minilopa, tak bude velice dobře vědět, o čem zde hovořím. Kromě zájemce o koupi mazlíčka mě tak začali kontaktovat i chovatelé. Někteří otevřeně se zájmem o koupi králíčka do svého chovu, jiní podvodem - poptávali mazlíčka, který se ale obratem objevil v jiném chovu resp. na jeho webových stránkách. To byl ale stále jen začátek "obchodních praktik", které mě měly v nejbližších letech čekat jako důsledek mé touhy mít minilopy - něco, co tu zatím bylo rozšířené naprosto minimálně.

Působení Muffina v našem chovu ale mělo mnohem větší vliv než jen krásné potomky. Jeho otec, import z Anglie, mě naprosto uchvátil. Takže brzy po příjezdu Muffina jsem začala hledat minilopy v Anglii. Byli jako sen! Neskutečná zvířata - hlavy jako kedlubna, placaté čumáčky a čelo široké tak, že zpředu měly hlavičky jako čtverec :-) Nacházela jsem úchvatná zvířata, ale i zvířata stejná, jako český zakrslý beránek. Stálo mě stovky hodin na internetu, než se mi podařilo, najít jakékoliv zdroje - inzertní servery, facebookové profily chovatelů,... Ale vše mělo zásadní problém, netušila jsem, jak by bylo reálné získat zvíře z Anglie, jak ho do ČR dopravit. A opět zasáhla vyšší moc, neboť můj přepravce z Hamburku na svém profilu zveřejnil informaci, že nově jezdí i do Anglie. Tímto se začala psát nová a zásadní kapitola našeho chovu.

Podzim 2017 znamenal další desítky hodin u internetu a hledání v inzercích, protože již jsem věděla, že možnost dopravy je. Až jsem ho našla - Lord CJ. Úchvatný dospělý samec vzhledu plyšové hračky s obří hlavou a očima jako korále. Nádherná krémová barva s modrým závojem. Prostě pan Božský! Okamžitě jsem odepsala na inzerát. Odpověď nepřišla. Odepsala jsem tedy znovu. Výsledek stejný. Přes údaje inzerenta se mi podařilo dohledat profil chovatele na facebooku. Okamžitě jsem tak psala soukromou zprávu. Opět bez reakce. Dny plynuly a sen se vzdaloval. Nervy na pochodu a chuť, napsat chovateli pěkně od plic, že slušnost je alespoň odepsat: je prodaný, ne neprodám vám ho,... cokoliv! Ale odepsat. Opravdu to byl asi osud, protože jsem i čtvrtou zprávu napsala opět jen velmi slušně. A odpověď přišla! Že samec je poptaný do druhého dne, že se mi tedy ozve o den později, jak to dopadlo. A dopadlo! Lord mohl být můj, splnění snu. Zaplaceno, přeprava zajištěna a již jen tradiční šílený komunikační trojúhelník, neboť stejně jako u akce Hamburk nic nešlo podle časového harmonogramu. Ale pak přišel den den a na podzim 2017 přijel ON - Lord CJ, pan Božský :-) To, co na mě vykouklo z přepravky, to jsem si neuměla vůbec představit ani v nejšílenějších snech. Byl dokonalý! Opravdu živá plyšová hračka, koncentrovaná roztomilost a dokonalost. Malý kompaktní králíček, ale s jasnou mohutností, obří hlavou, čumákem placatým jako u buldočka a očima obrovských rozměrů. V té chvíli jsem věděla, že už nikdy žádný jiný minilop, než z Anglie.

Rokem 2018 tak odstartovala jasná mise - získat anglické minilopy opravdu z Anglie. Jen blázen by ale čekal, že se mi podaří sehnat top a nejlépe výstavní zvířata. Byla jsem si vědoma, že budu vděčná takřka za cokoliv s vědomím, že sama musím přiložit doma ruku k dílu a se zvířaty pracovat v chovu. V tomto duchu jsem tedy importovala dvě juniorky - černou samici Lady Di a její spolubydlící černo pestíkatou samičku MissMitsy. Černá barva není pro komerční prodej mláďat atraktivní a druhá holčička zase měla ne zcela standardně nasazené ucho, o čemž mě ale chovatelka předem informovala a já tak věděla, do čeho jdu. Brala jsem to ale tak, že zázraky nikdo logicky prodávat nebude. Holky naprosto splnily očekávání - typem byly pravý anglický minilop. V našem chovu se tak konečně objevily slibné odchovy, se kterými jsme začínali pracovat dál. Doma tak zůstaly dcery Dasha, Daisy, Delisa, Eleanor a Biscuit. Všechny dcery Muffina.

Rok pokračoval v duchu dalších velkých výdajů, velkých nervů a očekávání. Postupně přijelo několik dalších importů, dvě trojice mláďat z dvou různých chovů. Ale import je prostě loterie, takže kromě běžných logistických problémů, hororů s časem, tentokrát hrálo roli i vedro, kdy cesta nebyla v klimatizovaném autě a trojice mláďat tak doslova bojovala o život. Vše dopadlo dobře, ovšem ne vždy zase vyšel typ králíčků. Mládě, i přes skvělé rodiče (!), vůbec nemusí dorůst do vysněného typu. Sama to jako chovatel již moc dobře vím, genetika je mocná, ale není záruka. Mnohé importy tak v našem chovu dlouho nezůstaly. Měla jsem totiž vždy na výběr pouze dvě možnosti: 1. velmi nákladný import si nechat a dál na něm chovat, ale s vědomím, že není-li on vysněný minilop, pak vysněné minilopy nikdy neodchovám. 2. import prodat v zásadě obratem nebo po odchovu alespoň nějakého vrhu na úhradu nákladů, protože náš malý chov byl kapacitně velmi jasně limitovaný. Dvanáct kotců nedávalo mnoho prostoru na nostalgii. Buď cíl chovat minilopy, nebo cíl mít své mazlíčky a snu se vzdát.

V letech 2019 a 2020 pak proběhlo několik dalších importů. Některé importy byly dílem velké souhry náhod, jiné výsledkem dlouhé mravenčí práce. Z první kategorie byl import Snowmana. V zásadě nejlepšího samce, kterého tu do dnešního dne máme. Až posléze jsem zjistila, že chovatel je největší anglická kapacita v chovu barevného rázu seal point. Podobnou rychlou a náhodnou akcí tentokrát z inzerce byl náš MontyJack - první samec s britskou registrací. Poprvé jsem viděla kroužek na noze s vyraženým číslem. Import z kategorie mravenčí práce pak byl činčilový kmen dvě samičky a samec o dalšího velkého anglického jména výstavního světa. Spolu s touto trojicí přijela ještě tmavá hnědá kuní samice Coffee, matka našeho malého pana božského Lexuse, který nám tu nyní snad dorůstá v jeden z nejlepších vlastních odchovů, byť otcem je zapůjčený samec (děkuji!). Postupně nám do chovu přibývala nová úžasná zvířata, ale chovem nám některá zvířata průměrná jen tak mimoděk proplula a pokračovala k jiným chovatelům, pro které byla přínosem, ale pro nás již jen kompromisem.

Rok 2021 pak měl být již jen sklízením ovoce a práce s úžasným materiálem, který jsme si tu postupně sbírali. Ovšem již Vánoce 2020 naznačily, že to bude jinak. Opět dílem náhody jsem "zakopla" o inzerát na nádherného kuního hnědého samce, chovatelku jsem oslovila a ona souhlasila, dokonce nabídla i jeho dceru. Vše se domluvilo, naložilo, vyjelo... a přišel důsledek Brexitu a covidu - na přelomu roku zavřeli bez varování eurotunel. Před ním v Anglii zůstali i tyto mé importy na "palubě" dodávky, která je vezla. Prožila jsem tak dost pekelné Vánoce v hrůze, že můj sen tito dva krasavci dost možná zaplatí životem! Ale přepravce byl úžasný, byť stále pracoval a hlavně komunikoval v tempu španělské siesty, tak vše zařídil a zvířata i s řidiči uzávěru kdesi hladce přečkala a Nový rok 2021 tak začal příjezdem samce Mr. Miracle = pan Zázrak a jeho dcery Princess. Aby toho nebylo málo v létě jsem znovu podlehla a domluvila import dalších několika zvířat. Narychlo s jiným dopravcem. Mnohem dražším, ale bezstarostným! Co řekl, to bylo. Na první pokus, bez další nutné komunikace, podle domluvy, prostě hned. Úžasné! A k nezaplacení :-) Jenže paní chovatelka se ukázala jako velmi nesolidní, o zvířatech jsme se tak posléze nedozvěděli nic - datum narození, datum vakcinace, natož více k barevnosti předků.

Bohužel internet má výhody, ale i nevýhody. Takže jsem koncem léta znovu na inzertním serveru zahlédla "sen" bílého samce s rubínovýma očima, mladý teenager, který ale bral dech. Abych to zkrátila, kromě tohoto fešáka, našeho Samsona, přijela s ním i Dalila, mladá durýnská samice.

Píše se rok 2022, sečteno a podtrženo: chovu se věnuji 6 let, importuji v zásadě 5 let. Dohromady jsem z Rakouska, Německa a Anglie importovala cca 45 zvířat. A náklady? Orientační součet na tyto importy 150.000,- Ano částka je "jen" v korunách českých, nejsou to libry ani eura. Ale je to dost. Za tuto cenu mám ale splněný sen, doma mám opravdu již dostatečnou nepříbuznou chovnou skupinu zvířat, se kterou mohu pracovat - sama pracovat! Protože věřit tomu, že si koupím dva dokonalé jedince a z nich se stane "továrna na dokonalost" to může jen blázen. Chov = šlechtitelská práce, to je práce mravenčí, dlouhodobá a rozhodně ne přímočará.

Slovo minilop se již objevuje naprosto všude - je ho plná inzerce i většina webových stránek chovatelů "králíčků s ušima dolů". Zvířat minilop již je tu ale rozhodně méně. Za poslední roky importy realizovali i další chovatelé, někteří velmi úspěšně a opakovaně. Jiní jednorázově a získali průměrná zvířata nebo český průměr zakrslého berana. Celkově si stále troufám odhadovat, že importů z Anglie v ČR není více než 100 zvířat. A sama jsem viděla, že Anglie sama není garance kvality, takže určitě 50 % importů je na anglický standard zklamání. Dalších řekněme 40 % je velice slušný průměr pro náš hobby chov. A tak pouze 10 % jedinců je opravdu super, byť pravděpodobně ne špičkové anglické výstavní kvality. Ale super pro to, abychom s nimi trpělivou prací dál směřovali k vysněné dokonalosti. Tak si spočítejte, kolik zvířat v ČR z těch odhadovaných maximálně 100 importů může mít špičkovou kvalitu :-)

Statečným, kteří dočetli až do konce, děkuji. Třeba jste se dozvěděli něco zajímavého nebo jen zjistili, že založit si takovýto bezpapírový hobby chov minilopů nebyla a není levná ani snadná záležitost, to je vášeň, kterou člověk dělá s láskou a proto, že chce.